Rok na N-S 93a
Máme tu nový rok a pomalu nám začíná pevnostní sezóna, a tak jsem si říkal, že by bylo dobré sepsat, co je u nás nad Pavlišovem nového, na čem jsme zapracovali a co máme rozpracováno. Spuštění tohoto webu je pro mě skvělou příležitostí zahájit sérii „ročenek“, které budou souhrnem všeho, co se u nás během roku událo.
Jaro 2024
Když začíná jaro a na pracovní akce je ještě příliš chladno, věnujeme většinu času interním projektům nebo bádání v archivu ŘOP. Minulé jaro se neslo spíše ve znamení výzkumu a příprav na další pracovní akci, kterou jsme plánovali na květen nebo červen. Nakonec zvítězil termín 15. června, do kterého jsme museli mít připravenou veškerou dokumentaci k přesnému určení polohy vrtané studny v našem objektu.
Tato studna je zajímavá tím, že patří k nejhlubším na objektech československého předválečného opevnění – dosahuje neuvěřitelné hloubky 128 metrů. Kvůli postřelovacím zkouškám a troskám uvnitř objektu však nebylo možné s jistotou doložit její přesné umístění a stav vrtu. Proto jsme tuto pracovní akci zaměřili na kopání a hledání studny, zároveň jsme provedli jarní úklid.
Já a kolegové jsme pracovali uvnitř objektu, kde jsme vynášeli kbelíky sutin, zatímco zbytek osádky venku připravoval místo pro nový záchod. Jeho osazení jsme však nakonec museli odložit na příští pracovní akci.
Pracovní akce však musela být přerušena, neboť při pracích v okolí objektu byla nalezena nebezpečná nevybuchlá munice, pravděpodobně pocházející z postřelovacích zkoušek. Na místo byl přivolán policejní pyrotechnik, který situaci převzal, a v neděli 16. června byla munice odpálena a zneškodněna u obce Horní Radechová.
Kvůli tomuto nálezu jsme museli znovu zkontrolovat okolí objektu a nechat uzavřít prostor za ním. Ještě v sobotu jsme proto místo opustili, čímž pro nás tato pracovní akce skončila.
Světla nad Bunkry 2024
řes léto jsme objekt navštívili dvakrát, ale většinu času jsme se připravovali na další pracovní akci, která byla jako každý rok spojena s akcí Světla nad bunkry. Cíl byl opět jasný – dokončit kopání studny a pokračovat v čištění interiéru.
V pátek jsme dorazili na objekt, opekli špekáčky a pustili se do prací uvnitř – především do úklidu a zkoumání stavu objektu.
V sobotu jsme se zaměřili na kopání a hledání studny. Asi po dvou hodinách se naše snaha začala měnit v realitu – po 80 letech jsme spatřili jeden z nejhlubších vrtů našich pevností. K našemu překvapení byl téměř netknutý. Sutiny, které se za ty roky nahromadily, vytvořily nad vrtem pevné víko, což zabránilo dalšímu zanášení. Ihned jsme proto vrt uzavřeli a začali zabezpečovat jeho okolí, které bylo pokryté sutinami. Prozatímním řešením bylo improvizované bednění, které nyní slouží jako ochrana vrtu.
Vyvrcholením pracovní akce byl průzkum vrtu. Sestrojili jsme zavěšenou kameru se světlem a začali ji pomalu spouštět do vrtu o průměru 30 cm, aniž bychom věděli, zda ji ještě někdy uvidíme. Po přibližně deseti minutách spouštění jsme se přiblížili k hranici 100 metrů, když jsme pocítili, že kamera dosedla na dno. V tu chvíli jsme začali pomalu natáčet záběry dna vrtu a zkoumat, proč se nelze dostat hlouběji. Po patnácti minutách natáčení ve 100metrové hloubce jsme kameru začali opatrně vytahovat. Nakonec se nám ji podařilo bez problémů vyzvednout a zpracované záběry můžete najít na našich Facebookových stránkách.
Velmi vydařenou akcí Světla nad bunkry jsme ukončili sezónu na objektu, bunkr zazimovali a nadále pracovali na projektech pro novou sezónu 2025.Tímto bych rád poděkoval všem, kteří nás jakýmkoliv způsobem podpořili a kteří nám jezdí pomáhat. Děkuji, že jste článek dočetli až sem, a těším se zase někdy u dalšího článku.
Betonu zdar!